na Blog.cz

Billovy kroky sebevědomě mířily ke komplexu budov, ve kterém rád trávil tolik času. Rozlehlost paláce ho nikdy nepřestala udivovat, ale už ho ani nepřekvapovalo, že se tam vejde chrámový komplex o velikosti několika spojených rodinných domů. Dokonce měl své vlastní stáje s dobytkem. Bill nad tím pouze zakroutil hlavou. Sluneční palác přece musel být obrovský, když skýtal domov pro valnou většinu igdarského obyvatelstva.

Billovy ruce dopadly na těžké dřevěné dveře a on zatračil. Dveře se se zaskřípěním otevřely. Ovanul jej závan vonící po prachu a chladu, kterého v těchhle parných dnech bylo skutečně málo. Hlasitě se nadechl, než vstoupil dovnitř. Snad nic nezbožňoval více než poklidnou atmosféru a blahodárný klid čišící ze zdí hlavní budovy chrámového komplexu.

Anisův bič šlehl mezi těla zubožených otroků, kteří se v neústupném slunečním žáru táhli s několika tunovým pískovcovým kvádrem. Anis neměl trpělivost. Tak jak v normálních situacích působil naprosto vyrovnaně a ignoroval zmučené povzdechy nebo snad náznaky pláče, dnes neměl slitování. Kdykoliv jen na moment přivřel oči před slunečním žárem, viděl tvář chlapce, kterého zanechal v paláci. Všichni jeho kolegové viděli stres, který se na něm projevoval, ale on odmítal jejich nabídky, že by si někdo vzal práci za něj.

Všude slyšel jeho jméno. Lidé se o něm často bavili, protože ho vídali po boku faraóna stejně jako černou lvici. Zdálo se, že faraón mu věnuje svůj veškerý čas, pečuje o něj, a dokonce mu prý domluvil velice kvalitní studium.

Mladý blonďatý sluha přistoupil k Billovu pokoji. Dostal od svého pána příkaz dovést jej do jídelní místnosti. Našel Billa stejně jako poprvé sedět na posteli a zírat před sebe. Zakroutil nad tím hlavou a přenesl váhu z nohy na nohu.

"Pane? Jeho Výsost si vás žádá jako doprovod při obědě," uklonil se mladý sluha hluboce. Bill k němu stočil svůj pohled a neznatelně přikývl. Vstal z postele a urovnal si na těle oblečení, které našel ve skříni v rohu ložnice. Překvapilo jej, kolik oblečení ve skříni našel. Když si prohlížel velikosti látek, přemýšlel, jestli všechno není dopředu naplánované. Všechno oblečení by mu pasovalo naprosto přesně.

Autor: Helie

Mladý faraón rázoval po svém pokoji. Jeho lvice ležela na jeho posteli a sledovala ho moudrýma zlatavýma očima. Vedle ní ležel na posteli mladý otrok. Tom dlouho klečel vedle své postele a zkoumal záhyby jeho půvabné tváře, potom se však Bill překulil na druhý bok a Tom mohl sledovat akorát tak linie jeho cejchu. Byl to cejch ve tvaru lva, cejch, který vladař udělil člověku, jehož duše byla oddaná Bohům. Na takového člověka potom neměl nikdo v Igdaru právo. Nikdo kromě samotného vladaře. Mohlo se zdát, že Bill odteď bude naprosto svobodný a mohl svůj život řídit sám podle sebe, ale opak byl pravdou. Nemohl si vybrat partnerku, o kterou by stál, protože si mohl vybrat pouze mezi životem poustevníka nebo životem po boku mladého faraóna.

Autor: Helie

Bill stál před zrcadlem a upravoval si černý smoking. Stále ještě mu něco nepřipadalo dost dobré, už několikrát si předělával make-up a celkově se sebou ale vůbec nebyl spokojený. Kolem pasu se mu ovinuly silné ruce, na rameno mu dopadla brada jeho milovaného.

"No tak, miláčku, sluší ti to. Pokud chceme dorazit včas, musíme jet," řekl Tom. Bill si opřel tvář o tu jeho a spokojeně se díval na jejich odraz v zrcadle. Všechno bylo zase tak, jak má být. Dva nerozlučné kousky skládanky byly opět propojeny. Bill miloval každý okamžik, který s Tomem strávil. Bill znovu začal pracovat v džus baru a oficiálně se nastěhoval do Tomovy ložnice, ve které strávili spoustu příjemných, promilovaných nocí.

Autor: Helie

Billa probudilo sluníčko, které mu zpříma udeřilo do očí. Promnul si oči a namáhavě je otevřel. Čekal, že vedle sebe najde usmívajícího se Toma, ale našel pouze prázdné místo a zcuchanou deku. Takhle se rozhodně probudit nechtěl. Chtěl, aby Tom ležel vedle něj a dokázal mu, že se mu všechno jen nezdálo. Fakt, že spal v Tomově pokoji, jako dostatečný důkaz nestačil. Bill namáhavě vylezl z postele, zrovna když se na schodech ozvalo dupání jak od stáda slonů.

"Co se děje? Hoří?" zeptal se ještě rozespalý Bill při cestě do svého pokoje.

"Díkybohu že jsi vzhůru. Zrovna jsem tě šel budit. Převleč se, dole máš nachystanou snídani. Potom musíme jet do děcáku."

"Proč?"

"Matka umírá, zapomněl jsi?"

Autor: Helie

Autor: Helie

Spolu s cestou Anisova nálada pohasínala. Měl strach. Navíc si uvědomoval, že vzhledem k Billovu vzezření je jasné, že o něj přijde. Faraón by musel být slepý, aby něco tak půvabného nechal pracovat na stavbě v prachu a krvi. Kočí uháněl vola v zápřahu, jakoby šlo o život, a Anis mu byl za rychlou jízdu vděčný. Není vhodné, aby Bill přišel na své cejchování pozdě. Vladař má zajisté jiné povinnosti, než čekat na otroka, který nemá dostatečně slušné vychování na to, aby přišel včas, když jej o to někdo žádá. Anis kočího dobře znal, většinou to byl právě on, kdo ho vozil do paláce, když neměl noční směnu. Vždycky svého vola uháněl. Měli štěstí, že dnes nemá službu jeho bratr. Ten byl k volovi naopak až příliš laskavý. S ním by nikdy neměli šanci dorazit včas.

Autor: Helie

Bill skládal své věci do skříní a na tváři mu pohrával úsměv. Tolik mu tohle všechno chybělo. Nejvíce se mu však líbila myšlenka, že jen kousek od něj je Tom, že za ním kdykoliv může přijít, že s ním může mluvit, kdykoliv se mu zachce. Ta představa se mu líbila snad ještě víc, než když se sem stěhoval poprvé. Jejich odloučení bylo příliš dlouhé a příliš bolestné, aby po sobě nenechalo žádné následky. Oba si vážili přítomnosti toho druhého a oběma se to líbilo.