Všechny vaše výtvory posílejte na mail us5mylove2@gmail.com

Dům hrůzy 4.díl

22. prosince 2011 v 19:44 | TerryChris |  Dům hrůzy
Mám tu pro vás další díl DH sice trval dlouho ale musela jsem ho přepsat do kompu. Takže to taky trochu dýl trvalo.

"Chrisi, vypadal jsi jako mrtvý." řekl Richie.
"Lidi neblázněte, vždyť jsem spal!" tvrdil stále svoje Chris.
"Tak proč tě probrala až Terry. A to jen tak, že tě políbila." řekl zase Richie.
Chris se na mě udiveně podíval a já jen tiše přikývla. Pak už nepadlo ani slovo. Ostatní odešli, ale já jsem tam zůstala.
"Chrisi, mám o tebe strach. Po tom, co jsme byli v tom pokoji, se s tebou něco děje." řekla jsem.
"Terry, co blázníš. To je pitomost. Jsem v pořádku." pohladil mě po tváři.
"Něco se děje a nevymluvíš mi to. Musím zjistit, co se to s tebou děje." řekla jsem.
"Ale jak to chceš zjistit?" zeptal se mě.
"Musí existovat pověsti o tom, co se děje." řekla jsem.
"Počítej s mou pomocí. Je mi dobře, takže mě nezastavíš." řekl rozhodně.
"Ale necháme to na ráno." řekla jsem.
Chris přikývl a zase si lehnul.


"Dobrou, anděli." usmál se na mě.
"Dobrou poutníku." zasmála jsem se a odešla jsme k sobě.
Na chodbě už byl klid. Snad se nic nestane. Taky, že ne.
Ráno jsem vstala unavená. Nepřekvapovalo mě to, protože jsem byla téměř celou noc vzhůru. Převlékala jsem se zrovna z pyžama, když mi někdo zaklepal na dveře pokoje.
"Dále." řekla jsem, sedíc u stolku se zrdcadlem.
"Ahoj, neruším?" ozval se hlas toho kluka, kterému jsem v noci ošetřovala ruce.
"Ne, nerušíš. Co potřebuješ?" otočila jsem se na něj.
"Přišel jsem ti poděkovat." usmál se.
"Není za co!" usmála jsem se taky.
"No.... ty jsi Terry, že?" řekl najednou.
"No... jsem. Odkud víš, jak se jmenuju?" zeptala jsem se překvapeně.
"Chris o tobe hodně mluvil. Já jsem Izzy." vysvětlil a představil se.
"Ráda tě poznávám, Izzy." podala jsem mu ruku a on mi jí podal taky. "Jsem rád, jsem poznal objekt Chrisova zájmu." zasmál se.
Zasmála jsem se s ním. Pak Izzy odešel a já jsem měla namířeno k Chrisovi do pokoje. Ale přišla jsem tam nevhod, protože u něj seděl jeho kámoš, myslím Jay, a o něčem se bavili.
"Terry, jsem rád, že tě vidím." usmál se na mě ten Jay.
"Jsem Jay. Chci ti poděkovat za to, co jsi udělala včera v noci. Nevím, co bysme dělali, kdyby ses tam neobjevila." řekl skoro na jeden nádech.
"To neděkuj. Vždycky ráda pomůžu." odpověděla jsem.
Pak i Jay odešel a zůstala jsem tam s Chrisem sama.
"Jak ses vyspala?" zeptal se Chris.
Celou dobu seděl na posteli.
"No jsem unavená. V noci jsem měla honičku. Izzymu jsem ošetřovala škrábance a pak jsem běžela sem. Takže moc dobře jsem se nevyspala." přisedla jsem si k němu.
"Jaký škrábance?" zajímal se.
"No... asi jsme naším včerejším vstupem do horního pokoje probudilo to, co tam je. A tak v noci na chodbě rachotilo masazný nádobí. Izzy to zaslechl a vyšel ven. Když jsem mu řekla, ať se vrátí do pokoje, tak mě neposlechl a něco ho napadlo a poškrávalo ruce. Naštěstní to nebylo nic vážnýho. Spís jsi mě vylekal ty. Vypadal jsi jako mrtvý." řekla jsem.
"Nechtěl jsem nikoho vyděsit, ale nevím o to, že by bylo něco v nepořádku." objal mě. "Musím přijít na to, co se ti děje. Nechci riskovat tvůj život. Na to si ho až moc cením." řekla jsem potichu a schoulila se mu v náručí.
"Ty si ceníš mýho života místo svýho?" zeptal se udiveně.
"Ano. Můj život je mi ukradenej, když ses objevil. Záleží mi na tom tvém." odpověděla jsem.
"Terry, ale když zahodíš svůj život, tak klidně nasadím vlastní krk, abych ti mohl stačit." řekl.
"Jak stačit?" divila jsem se.
"No... pokud se vzdáš svého života, tak už nebudu mít důvod žít a vzdám se svého taky." vysvětlil.
"Chrisi, co to povídáš? Máš horečku?" zeptala jsem se.
"Jsem absolutně v pořádku. Říkám to proto, že jsem se do tebe zamiloval a jen tak se tě nevzdám. Tudíž ti nedovolím zahodit svůj život." odpověděl.
Po tom, co řekl, mi začaly stékat slzy po tvářích.
"Neplakej prosím." utíral mi slzy.
"To je dojetím. Nikdy jsem neměla nikoho, jako jsi ty." tiskla jsem se k němu.
"Jsem rád, že to vím." políbil mě do vlasů.
Seděli jsme tam ještě nějakou chvíli, než se ve dveřích objevil Richie.
"Hej vy dva. Jíst nebudete? Terry po tobě se ptala tvoje máma." řekl a zase zmizel.
"Má pravdu, měli bysme se jít najíst. Čeká nás toho hodně a na to potřebujeme sílu." řekl Chris a zvedal se.
Jen jsem s ním souhlasila a taky jsem vstala. Společně jsme zamířili do jídelny, kdy byli všichni.

by me =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kiki kiki | 22. prosince 2011 v 21:36 | Reagovat

budu se asi opakovat :D ale jinak je ta povídka moc pěkná

2 Michelle" Michelle" | E-mail | Web | 23. prosince 2011 v 16:44 | Reagovat

konečně :D tak šup pokráčko :)

3 Hanka Hanka | 26. prosince 2011 v 13:21 | Reagovat

Pěkný jen pokračuj! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama