Všechny vaše výtvory posílejte na mail us5mylove2@gmail.com

Let You Go 11. - Shledání

3. ledna 2012 v 18:00 | TerryChris |  Let You Go
Autor: TerryChris & Miss Freaky Luce

"Zlato, jsi v pohodě?" Klepala na dveře od mojí koupelny mamka. Nedávno mi volala a já se jí o všem svěřila a ona samozřejmě hned musela přiletět domů. Docela ráda jsem jí viděla, ale nechtěla jsem, aby přišla o nějaký kšeft, i když říkala, že už ten článek do novin měla dlouho hotový a chtěla za mnou domů. Seděla jsem ve vaně a máma stále čekala na odpověď. Proč? Docela jsem jí vyděsila, když mě viděla, jak stojím na okraji střechy. Sice tam chodím pořád, ale ne na okraj. Proto mě pořád kontroluje. Nikdy jsem svoje psychické trápení neřešila tím, že ho přebíjím fyzickým, ale u zápěstí jsem právě teď držela žiletku. To ne. To nesmím udělat, ublížila bych tím mámě.


"Jasně!" Zakřičela jsem, aby to slyšela. Pokoušela jsem se o radostný tón, ale místo toho jsem se rozbrečela doufala jsem, že se ty vzlyky moc nerozléhají. Terry se neukazuje ve škole, někdo jí prý pořád vídá v klubu. Fakt jsem jí tak moc ublížila? Tolik jsem se jí zhnusila, že mě už nechce ani vidět? Nejspíš ano. Podívala jsem se na svou jizvu, kterou jsem si udělala ten den, kdy se Terry neukázala ve škole. Od té doby jsem si žádnou neudělala. Teď ukončila studium. Vždy jí záleželo na škole jako mně. Bylo mi to víc než zvláštní, ale nebudu jí trápit, když mě nechce vidět, tak nemusí, nebudu jí to ztěžovat i když jsem se dost přemáhala, abych za ní nešla. Vše jsem teď soustředila jen na práci a na školu. Moje známky nemohly být lepší a Adamovi jsem pečlivě vysvětlovala učivo, že mu to taky ve škole dost šlo. No studuju pedagogickou, musím se naučit vycházet se studenty. Vyšla jsem z koupelny a šla se nasnídat. Byla sobota. Tak jsem nikam nemusela. Dneska jsem měla v práci výjimečné volno.
"Přijde dneska Adam?" Zeptala se mě mamka, když jsem pila džus.
"Asi jo." Pokrčila jsem rameny. Pak někdo zaklepal na dveře, "Hm, to bude on." prohodila jsem a šla ke dveřím. Jen co jsem otevřela, tak vpadl udýchaný Adam do haly.
"Volal jsem ti asi milionkrát!" Vydechl, "Je to dost akutní." oznámil.
"Klid Adame, dejchej. Co se stalo?" Radši jsem s ním vyšla před dům, aby nás mamka neslyšela.
"Týká se to Terry." Vysoukal ze sebe.
"Něco se jí stalo!?" Polekala jsem se a zapoměla jsem dýchat.
"Tak nějak." Dořekl a já stále nedýchala. Motá se mi hlava, možná omdlím. Pak se mě Adam dotkl, "Dejchej!" zakřičel na mě a já se zhluboka nadechla.
"Co se stalo!!!???" Zaječela jsem hystericky.
"Do Terry to někdo včera v noci napálil. Byla opilá a šla řídit, chtěl jsem jí v tom zarazit, ale ona dupla na plyn dřív, než jsem jí stihl popadnout!" Říkal pohotově.
"Mami! Jdu! Za chvilku se vrátím!" Zakřičela jsem do hlavních dveří a vyběhla s Adamem směrem k domu Terry.
"Zavezl jsem jí do nemocnice. Měla lehkej otřes mozku, tak jí pustili domů. Přečkal jsem tam s ní noc, kdyby se jí udělalo nevolno. Už je jí ale dobře. No jak se to vezme, po fyzický stránce jí dobře je, ale po psychický ne." Mluvil dál, když jsem se zastavila u hlavních dveří jejího domu.
"Já tam nemůžu." Řekla jsem slabým hlasem.
"Proč?" Pozvedl obočí.
"Ublížila jsem jí Adame. Byla to moje vina. To kvůli tomu mě nechce vidět. Chápeš? Kvůli tomu debilnímu nápadu pozvat kluky k ní domů se jí zvrtnul celý život. Můžu za to já! Nejradši bych našla někoho, kdo by mě ochotně zabil, protože já na to nemám dost síly." Sedla jsem si na schody u terasy.
"To neříkej." Utišoval mě.

"Adame, ne." Zastavila jsem ho, "Já vím, že je to pravda, ty víš, že je to pravda a ví to i Terry. Bude mi stačit, když budu vědět, že je v pořádku. Myslím, že by jí ta moje návštěva moc nepřidala na jejím stavu." dala jsem si obličej do dlaní a zase začala řvát.
"Lucy pojď za ní." Přemlouval mě, "Prosím. Myslím, že by to prospělo tobě i jí." moc dobře jsem si všimla, jak se snažil natáhnout ruku a obejmout mě, ale nepovedlo se mu to.
"Pleteš se. Spíš by mi to ublížilo ještě víc a Terry by to ublížilo a možná bych jí tím i naštvala, člověk kterej jí zkazil život se jí ještě ukáže na očích." Brečela jsem dál.
"Ona to slyšela." Povzdech si Adam.
"Co!?" Vyjekla jsem.
"Jsou tu otevřená okna. Nejspíš u nich byla. Teď se hýbla záclona." Přitakal.
"Musí uznat, že v tom mám pravdu. Vždyť jsem jí ten život zničila. Kvůli tomu, že jsem přitáhla kluky, sice nevím, co se mezi ní a Richiem stalo, ale něco, co všechno změnilo." Otírala jsem si oči.
"Pojď." Vzal mě Adam za ruku a táhl mě ke dveřím. Jsme jen kamarádi, ale tiskla jsem mu tu ruku, jak nejlíp jsem dovedla. Adam zaklepal a otevřel mi člověk... Terry? Vypadala jinak. Kruhy pod očima, byla vidět únava, ztrápený obličej.
"Pojďte dál." Povzdechla si a my tak učinili.
"Terry..." Začala jsem, "Co tě to napadlo řídit pod vlivem alkoholu?" zvyšovala jsem hlas.
"Lucy uklidni se, poslední co potřebuju je, aby na mě někdo ječel. Byla jsem opilá, nemyslela jsem." Mávla nad tím rukou.
"Bože Terry, mohla ses zabít!!!" To už jsem ječela.
"Řekla jsem neřvi na mě!" Okřikla mě a já ztichla, takhle jsme se nikdy nepohádaly, "Nejsi moje máma a ani nejsi starší, abys mě poučovala co smím a co nesmím dělat!" oplácela mi to.
"Jde mi tu o tvoje zdraví! V tomhle věk nehraje roli." Začala jsem před ní řvát. Adam tiše stál opodál, do toho se vložit nemohl.
"Stejnak jde všechno kolem mě do prdele, tak proč by nemohl jít i můj život? Nikdo by mě tu nepostrádal." Odfrkla si.
"Uvědomuješ si vůbec, proč jsem přišla!? Protože mi na tobě záleží! Proč jsem dřív nepřicházela? Protože jsem respektovala to, že mě nechceš vidět, protože vím, že jsem ti zkazila život. A to mě mrzí, chtěla jsem se ti omluvit, ale nebyla k tomu žádná příležitost. To, že tvoji rodiče nejsou doma neznamená, že jim na tobě nezáleží, jsou jen zaměstnaní. Důvěřují ti, proto tě tu nechávají samotnou." Uklidňovala jsem se.
"Fajn, přestaňme to řešit." Procedila skrz zuby. Mlčela jsem, ale slzy se mi nedařilo zastavit. Otřela jsem si slzy, byla jsem dost otřesená. Jenže Terry se divně podívala na moje zápěstí. A sakra, je tam ta jizva z toho dne, kdy nepřišla do školy, tu jsem si pořídila sama.
"Co to je!?" Vykřikla, když mě za to zápěstí popadla a udiveně se na tu jizvu koukala. Já však mlčela vím moc dobře, že ví co to je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama