Všechny vaše výtvory posílejte na mail us5mylove2@gmail.com

Let You Go 15. - Útěcha

10. ledna 2012 v 13:00 | TerryChris |  Let You Go
Autor: TerryChris & Miss Freaky Luce

Byla jsem docela vykulená, když jsem u Terry viděla Izzyho, no od toho incidentu v supermarketu neuběhla ani hodina a on tu byl? Tak to muselo být hustý. Byla jsem ráda, že mě z toho supermarketu nevyhodili, sice jsem musela zaplatit, co Richie s Joshem omylem rozbili, ale chodit tam můžu dál. Měla jsem ale sto chutí jít za nimi a naúčtovat jim to. Levný to fakticky nebylo.
"Máš dneska něco v plánu?" Otočila jsem se na Terry.
"Půjdu nejspíš do klubu a předpokládám, že ty tam se mnou nepůjdeš, že?" Šťouchla do mě.
"Ne. Kluby od jisté doby nesnáším. Hlavně si je spojuju s úchylama a chlastem a to mi jako zábava nepřijde." Zatvářila jsem se kysele.


"Lucy, obdivuju, že je ti patnáct a pořád nejsi zkažená jako ostatní lidi v tvým věku." Lehce se usmála.
"Myslíš, že to s Richiem nějak extra zamávalo?" Odvedla téma jinam.
"Terry, furt jsem nasraná, že jsem to tam za ně musela platit. Nechci o něm mluvit, ale ublížilo mu to hodně. Já to vím co k tobě cejtí a je to taky můj kámoš, je mi ho trochu líto, ale je to mezi tebou a ním. Já se vám do toho pléct nebudu." Zvedla jsem ruce, jako kdybych se vzdávala.
"Dobře, taky o něm nechci mluvit." Povzdechla si, "Co ty a Adam?" řekla nenuceně.
"Co by s náma bylo?" Hrála jsem pitomou, věděla jsem, jak to myslí.
"No tak, neříkej mi, že mezi váma je jenom kamarádíčkování." Dobírala si mě.
"No div se, ale je." Odsekla jsem, "Promiň. Jen mě štve, jak nás k sobě pořád dává někdo dohromady. Nikdo neumí pochopit, že se spolu jen bavíme." hlesla jsem.
"No tak nechci se zastávat těch lidí, kteří tě s tím štvou, ale vypadá to tak víš? Jako kdyby jste spolu chodili. Trávíš s ním spoustu času, vidím tě se smát skoro jenom s ním. A teď budete spát někde u jeho bratrance. A to Adama znáš sotva měsíc." Vysvětlovala mi.
"No jo, jenže to kamarádi obyčejně dělají. Navíc s Adamem nechci mít nic víc. Ani on ne. Taky ho ti lidi s těmi svými předsudky štvou." Mávla jsem nad tím rukou, "Půjdu domů, nějak mi není dobře. Motá se mi dost hlava ten zážitek v tom obchodě k tomu moc nepomohl." byla jsem vážně vystresovaná v poslední době. Haldy učení ve škole, starání se o dům, doučování Adama, práce, můj osobní život a ještě občas hlídat Terry, aby nezačala hodně pít. Namáhavá to činnost.
"Dobře, měj se." Objaly jsme se a já odešla pěšky k sobě domů. Podpírala jsem se kliky, když jsem otvírala dveře. Slyšela jsem šramocení. Mamka.
"Mami?" Optala jsem se a ona se ozvala z kuchyně. Pospíchala jsem za ní, "Nákup je už uklizený. Motá se mi hlava, není mi dobře, půjdu si lehnout." promnula jsem si oči a vyšla nahoru po schodech. Svalila jsem se na postel, ale v tom mi začal zvonit telefon. Adam. Kdo jinej.
"Adame?" Zachraptěla jsem.
"Stalo se něco?" Zeptal se místo pozdravu.
"Nic, jen... Není mi dobře." Sáhla jsem si na čelo, abych neměla teplotu, něco na mě vážně leze. Teď mi začala být trochu zima. Sakra. Vážně mám teplotu. Že by nějaká viróza? No mám dost slabou imunitu, tak jsem nemocná skoro pořád.
"Tak to odložím na jindy. Chtěl jsem přijít a probrat detaily ohledně toho koncertu." Zamumlal.
"Stejně je už večer. Probereme to zítra ve škole. Slibuju." Přísahala jsem, už jsem se chtěla loučit.
"Ve škole? Zítra je sobota." Zasmál se krátce.
"Á, pravda. No já jdu zítra do práce, tak tam za mnou můžeš pak zajít. Potom třeba zajdeme na pláž, jestli chceš." Našla jsem jiné řešení.

"No snad ti nebude nějak špatně a vymarodíš se do toho koncertu Skillet." Strachoval se.
"Neměj obavy. Přijela bych tam i na smrtelný posteli, kdyby to bylo extra hrozný." Zachechtala jsem se a Adam se mnou.
"Dobře, tak zítra tam. Uzdrav se. Bye." A pak už jsem u hlavy měla hluchý telefon. Hned po chvilince jsem usnula i v oblečení. Nešla jsem se osprchovat. Ráno mě budila mamka, protože jí bylo divné, že touhle dobou už jsem na nohou. Tak jsem vylítla z postele, šla vykonat ranní hygienu, převlékla se do uniformy, kterou máme do práce. Teda je to jen taková košile a je tam napsáno Mark's surf a pod tím moje jmenovka. Vzala jsem si tmavě džínové kraťasy, obula si sandály a vyrazila na cestu. Od toho, kdy jsme se s Terry nevídaly, tak máme úplně zpřeházené pracovní doby. Každá je tam jinak, teď zrovna jsem tam já. Musela jsem chvilku běžet. Ale bylo to fajn si zase zasportovat. Do práce jsem přišla tak akorát. Mark mi udělal kopii klíčů, takže jsem si tam mohla jít kdykoliv se mi zlíbilo, ale nevyužívala jsem toho. Zase jsem zapnula cd s písničkami, které se hodí typicky na surfaře. Dneska nám přivezli nové vosky na prkno, tak jsem dala něco dozadu do skladu a dvě krabice jsem vyskládala do regálu. Už jsem měla hotovou krabici, když v tom jsem uslyšela, jak někdo vchází do dveří. Nebyl to žádný známý, vypůjčil si surf a hned zase odešel. Sem tam se tam mihnuli kluci, které znám ze školy a někdy i kluci, které tu znám od vidění z pláže. Dneska byly docela dobré tržby. Když už přišel další zákazník, tak jsem se nestačila divit.
"Richie?" Vykulila jsem oči. Byl tak skleslý. Koukal se dolů na zem, oči zarudlé a kruhy pod očima, "Bože, co se ti stalo?" spěchala jsem k němu.
"Ještě se ptej." Zaskuhral. Jo, takže to, jak viděl Terry s Joshem ho hodně sebralo.
"Řekni popravdě - čekal jsi, že tu bude Terry?" Povytáhla jsem obočí, jak u mě bylo zvykem.
"To jsem tak průhlednej? No, vlastně jo, ale rád bych si pokecal i s tebou. Izzy nepřišel, protože se nechtěl pléct do toho co cítím k Terry. Říkal, že se totálně změnila, očividně to je pravda." Vypadal, jako kdyby měl každou chvilku omdlít, tak jsem ho odtáhla do skladu, kde si sedl na nějaké krabice.
"Richie, řeknu to takhle - Terry se vážně změnila, ale já si na to pomalu a jistě zvykám. Nevím co k tobě cítí, v tom se mi nesvěří. Ale je pokaždé tak nesvá, když se objevíš. Nevím co to má za výraz ve tváři. Nejdřív takovej naštvanej a pak lítostivej. Může to znamenat jen jedno - ona taky přesně neví co k tobě cítí." Povzdechla jsem si.
"Já to vím dobře - miluju jí. Tak jako nikoho jinýho. Vím, je spoustu holek okolo, které by se mnou chtěly chodit, ale já chci jenom jí. No řekni mi co je to jiného, než láska." Znovu jsem si povzdechla. Ten kluk má smůlu. Holku, kterou miluje se s ním nechce ani bavit a ještě k tomu musí snášet to, že Terry by brala kohokoliv jiného, než jeho. Svým způsobem mi ho bylo líto. Ale je to Terry věc.
"Já ti v tomhle nepomůžu Richie. Sama jsem se ještě nezamilovala. Navíc tímhle způsobem. Fakticky nevím co ti na to říct. Nevzdávej to." Dala jsem mu ruku na rameno.
"Dík Luce. Jsem rád, že jsme zase pokecali." Pak jsme slyšeli někoho otevřít dveře. Přispěchala jsem k pultu a Richie se ze skladu také vyplížil.
"Zdárek Adame." Zářivě jsem se usmála.
"Tak co marode? Už je ti líp?" Usmál se.
"Sice ještě trochu kašlu, ale jinak se mám skvěle." Zakřenila jsem se. Richie si jenom odkašlal. Trochu divně jsem se na něj podívala.
"Vy spolu..." Nedoplnil to a já s Adamem jsme vybuchli smíchy a hned na to zakřičeli:"Ne!"
"No, tak to pak půjdeme na tu pláž. Domluvíme se na tom koncertu. Navíc bych ti chtěl říct něco o tom mým novým songu." Zářilo z něj štěstí.
"Ty zpíváš?" Zarazil se Richie, "Já taky!" nečekal na odpověď.
"Jo, jenže já nejsem dobrej. Dělám to pro zábavu, nechci se proslavit. Mám rád svoje soukromí." Otočil se na něj.
"No dobře. Tak já tu nebudu dělat kořena lidi. Mějte se, čau Luce! A díky." Zastavil se, aby mě objal a pak odešel. Snad mu bude brzo líp.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama