Všechny vaše výtvory posílejte na mail us5mylove2@gmail.com

Let You Go 21. - Navrácení domů

22. ledna 2012 v 13:00 | TerryChris |  Let You Go
Autor: TerryChris & Miss Freaky Luce

"Ty jeden lháři." Oslovila jsem Adama, který už byl na cestě do svého pokoje. Připraven si jít po tom svém vystoupení lehnout.
"Co?" Podivil se.
"Ty tak kecáš s tím, že neumíš zpívat." Objasnila jsem mu to.
"Vždyť je to pravda." Odmítal můj názor.
"Hele, kdyby sis aspoň v tomhle ohledu trochu nevěřil, tak se tomu nevěnuješ." Vrátila jsem mu to, na to mi nemohl nic říct.
"Sakra, ty snad každýho prokoukneš. Pravda je, že já si o sobě nemyslím, že neumím zpívat. Ale taky si nemyslím, že jsem nějak extra dobrej. Prostě průměr. Chci se zlepšit." Zauvažoval nahlas.
"Ty jsi dobrej. Prostě pokračuj v tom, co děláš a dosáhneš svýho." Povzbuzovala jsem ho.
"Dík, ty vážně vždycky víš co říct." Usmál se na mě. Vypadal vážně dobře, když se usmíval. Obzvlášť dneska mu to tak trochu seklo. No, nebudu takhle přemýšlet o svém kamarádovi. Nechala jsem ho odejít do jeho pokoje a já zalezla do toho mého. Šla jsem se osprchovat a hned po tom jsem usnula.



Ráno u mě bylo tak 12. hodina. Takže jsme si s Adamem rovnou zašli někam do města na oběd. Skutečně jsme si spolu rozumněli. Komentovali jsme včerejší zážitek z koncertu a pak jsem mu ještě domlouvala s tím, že by se mohl taky zkusit proslavit, avšak jeho odpověď byla vždy stejná: "Nemám zájem. Nechci přijít o soukromí." což se dalo určitě pochopit. Jenom mi bylo trochu líto, že jeho úžasný hlas uslyším jenom já a pár jeho bližních. Cestou z jednoho fastfoodu, kde jsme si dali oběd jsme se stavili na jednom dětském hřišti u pláže. Hned jsem si zabrala houpačku a Adam se začal pohupovat vedle mě.
"Byl to ale dobrej víkend ne?" Udělal na mě takový neodolatelný kukuč.
"Samozřejmě, musíme to zase někdy zopakovat. Třeba bys mohl někdy spát u mě. Mamka mi to dovolí, když už tě zná a měla by nás pod dohledem." Přitakala jsem.
"Jako myslíš, že by nás kontrolovala, abych tě třeba nečekaně neznásilnil?" Zasmál se svému vtipu a já s ním.
"Tak máma se o mě bojí. Je mi patnáct, tak se zajímá o každýho kluka, kterej se okolo mě ochomýtne." Pokrčila jsem rameny. Mámu jsem na jednu stranu chápala.
"To ti to musí lézt na nervy, co?" Přesně věděl, jak se musím cítit, když mě máma takhle prověřuje.
"Příjemný to není no." Přikývla jsem a začala se na houpačce víc houpat. Adam mě začal kopírovat.
"Asi za chvilku vyvrhnu oběd." Poznamenal, když už jsme se houpali dostatečně vysoko. Najednou Adam z houpačky vyskočil kamsi do dáli a nevím proč, ale v té chvíli jsem si vzpomněla na Tarzana a jak jsem se začala otřásat smíchy, tak jsem z houpačky slítla. Ne skočila, ale slítla.

"Jsi v pohodě!?" Vykřikl Adam, když si čistil písek z vlasů. Nevěděla jsem, zda má fakt strach, ale pak jsem si všimla, jak to ze sebe souká přes smích, takže věděl, že mi nic není.
"Jo, je mi fajn." Posadila jsem se. Hodila jsem totiž do toho písku záda.
"Už jsem myslel, že budu muset volat záchranku. Jak to, že jsi spadla tak najednou?" Pomáhal mi se zvednout a vymotávat z vlasů písek.
"Prostě jak jsi vyskočil, tak jsi mi připomněl Tarzana, já se začala smát až jsem z toho spadla." Zasmála jsem se opět nad tou představou letícího Adama.
"Ahááá... Ty se mi budeš smát jak lítám vzduchu?" Našpulil rty.
"Jo, ale Tarzan, to je pro tebe spíš pocta." Odporovala jsem mu.
"Já Tarzana moc nemusím. Nelíbí se mi, v jaký lítá roušce." Té jízlivé poznámce jsem se začala smát znovu. K Andymu domů jsme se vydali o chvíli později. Cestou jsme žertovali, smáli jsme a přemýšleli jsme, co bychom mohli zase příště podniknout. Byl návrh stanování. Docela se nám oběma zamlouval. Tak to začneme plánovat co v nejbližší době. Ale vyrazili bychom asi až když nám skončí škola. To není za dlouho. Když jsme byli v Andyho vile, tak jsme ho slyšeli jak telefonuje. Nejspíš s mojí mamkou, jak jsem vyrozumněla. Už se po mě asi sháněla. Hned po tom co dovolal s mamkou mu volala máma Adama. Jako kdybychom byli malé děti.
"Asi bychom si měli jít sbalit, že?" Otočila jsem se na Andyho, když zavěsil. Jenom nepřítomně přikývl a my s Adamem jsme šli balit kufry. Ten víkend hrozně rychle utekl. Asi proto, že jsem se bavila. Ach jo, zítra zase do školy a do práce. No co se dá dělat. V té práci budu ještě do konce školního roku a pak dám výpověď, protože si chci sehnat lepší práci, to za prvé. A za druhé chci mít ve druháku víc času na učení.

"Tak kde jste?" Volal na nás už Andy zezdola. Já vyběhla z pokoje jako první, tak mi Andy pomohl s taškou, hodil mi jí do kufru jeho auta a hned po tom tam doběhl Adam. Ten si hodil tašku také do kufru a následně si sedl na zadní sedadlo vedle mě. Na místě spolujezdce totiž zase sídlil Andyho notebook Asi v půli cesty musel Andy natankovat, tak jsme byli s Adamem chvilku v autě sami.
"Víš Lucy, ty jsi první člověk, se kterým jsem si užil tolik srandy v tak krátké době." Polichotil mi.
"Opravdu první? Ty's neměl nikdy žádné kamarády jako jsem já?" Vykulila jsem oči.
"Vlastně ne. Pro všechny jsem byl tak trochu podivín." Pokrčil rameny.
"To je mi líto." Udělala jsem smutnou grimasu. Nevím proč, ale na povzbuzenou jsem mu položila rychle hlavu na rameno a pak jsem tu hlavu zase dala zpátky.
"Tý jo, měl bych říkat o mně nějaký smutný věci častěji, když bych za to dostával takovýhle útěchy." Neodpustil si menší poznámku.
"Adame, jenom kamarádi." Připomínala jsem mu. Adam přikývl. Chvilku mu úsměv zmizel, až mě zamrazilo, když jsem si uvědomila, co by to mohlo znamenat. Že by ke mně choval nějaké větší pocity, než přátelství. Rychle jsem tu myšlenku vyhnala z hlavy. Naštěstí se pak začal opět usmívat. To už Andy přišel do auta a zbytek cesty bylo v autě ticho. Andy chtěl nejdřív vysadit mě.
"Nechceš tu zůstat se mnou Adame? Máma by tě pak hodila domů. Můžeme jít spolu za Terry a pak bychom vymysleli, co bychom dneska ještě podnikli." Řekla jsem, když už jsme zatáčeli na rohu naší ulice.
"Jo, to zní dobře. Proč ne?" Pokrčil lhostejně rameny. Nejspíš byl rád, že se mnou bude ještě nějakou tu chvilku. Vylezla jsem tedy s auta, vzala si batoh a rozloučila se s Andym stejně jako Adam. Dala jsem mamce vědět, že jsem doma, nechali jsme si u nás v domě batohy a vydali se za Terry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama