Všechny vaše výtvory posílejte na mail us5mylove2@gmail.com

Thanks Brother II. 14.díl

3. ledna 2012 v 16:00 | TerryChris |  Thanks Brother II.
Autor: TerryChris

"Ale jen ten idiot Jeremy!" pokrčila rameny.
"Už mi ten kluk leze pěkně na nervy." zaťal jsem pěst.
Ale Terry mě chytla za zápěstí a otočila čelem k sobě.
"Richie, prosím, uklidni se. To bude v pohodě. On dá pokoj." pořád mě držela za zápěstí.
"To bych mu radil." řekl jsem a rychle jí objal.
"Teď už tě nepustím. Ani kdybys sám chtěl." šeptala.
"Sama víš, že chtít nebudu." políbil jsem jí.
Terry jen přikývla. Seděli jsme v tom objetí dlouho a Terry mi v náručí usnula. Zalechl jsem Jayovo volání zezdola, tak jsem Terry položil do postele a šel za ním.
"Co se děje, Jayi?" zeptal jsem se ho.


"No jak bych to řekl. Jedeme domů." řekl Jay.
"Jak domů? Jako každej k sobě?" zeptal jsem se rychle.
"Bohužel je to tak. Vedení nemá peníze, takže máme vlastně takovou delší dovolenou." odpověděl Jay.
"Ale...." chtěl jsem něco říct, ale dost sil mě stálo zadržovat slzy.
Tak dlouho jsem čekal, až budu moct být s Terry a teď mě od ní chtějí oddělit.
"Richie, asi vím jak se cítíš. Zitra se všichni balíme a k večeru jedeme domů." řekl Jay.
"Nevíš jak se cítím. Ty ne!" rozkřikl jsem se na něj a vyběhl jsem ven. Nemohl jsem tam být. Musel jsem na vzduch.

Terry

Probudil mě křik zezdola. Co se tam sakra děje. Musela jsem Richiemu usnout v náručí, ale to vlastně nevysvětlovalo to, proč jsem byla přikrytá. Vymotala jsem se z deky a ospale opustila pokoj. Zamířila jsem okamžitě do obýváku, kde byli všichni až na Richieho.
"Co se tu děje? Kde je Richie?" zeptala jsem se.
"Někde venku." pokrčil rameny Izzy.
"Jo tak a odpoví mi někdo na to, co se tu děje?" zeptala jsem se znovu.
"Jedeme domů Terry." ozval se brácha.
"Jak domů? A co já a Richie?" sakra dostanu normální odpověď?!
"Ano Terry, jedeme domů. Každý tam kam patří." odpověděl Cayce.
"Tak to ne. Já bez Richieho nikam nejedu. S tím nepočítejte. Oba jsme čekali dlouho na to, abysme mohli být spolu. Nerozdělíte nás." rozkřikla jsem se.
"Sestřičko, pokud budeš chtít, tak můžeš s Richiem. Nebudu ti bránit a našim to vysvětlím." usmál se na mě Jay.
"Opravdu?" vyjekla jsem nadšením.
"No jasně. A jestli byl Richie mimo právě z toho, že bych vás rozdělil, tak se nemusí bát. Rozhodnutí je na tobě. Jen a jen na tobě." řekl Jay zase s úsměvem.
"Utíkej za ním. Ať se neztratí." popohnal mě Izzy se smíchem.
Na nic jsem nečekala a vyběhla jsem za Richiem.
"Richie!!!" volala jsem ho.
Jenže on se neozýval. Sakra, kde může být.
"RICHIE!!!!" zakřičela jsem víc nahlas.
Pak jsem si ho všimla na blízké lavičce. Seděl shrbený a obličej měl v dlaních. Rychle jsem k němu doběhla.
"Richie, zlato, proč jsi se neozval?" zeptala jsem se.
"Andílku, potřebuju být sám." vzlykl.
"Richie, ty brečíš?" zeptala jsem se rychle.
"Terry, prosím." zakňučel.
"Richie, nemusíš plakat."
"Proč ne? Teď jsme spolu ale zítra to už nebude. Odjedeme každý k sobě domů a my dva se rozdělíme." objal mě.
"Ale zlato, rozhodnutí, kam pojedu a s kým je na mě." hladila jsem ho ve vlasech.
"Jak to myslíš?" zeptal se.
"No, že...."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kiki kiki | 5. ledna 2012 v 16:17 | Reagovat

hezký, tahle povídka se mi moc líbí, kolik dílů ještě bude ??

2 TerryChris/Terry Kaulitz TerryChris/Terry Kaulitz | Web | 5. ledna 2012 v 16:22 | Reagovat

[1]: pise se posledni

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama