Všechny vaše výtvory posílejte na mail us5mylove2@gmail.com

Náhoda

16. února 2012 v 19:03 | Terry Kaulitz
Hey Leute,
tuhle povídku jsem čístou náhodou napsala pro jednu úžasnou dušičku. Jsem moc ráda, že jsem dostala tu šanci jí poznat. A opravdu je mému srdíčku blízka.... Takže Hel.... tohle je pro tebe.... Moje i tvoje NÁHODA




V nepříliš vzdáleném Německu žila jedna milá a velice talentovaná dívka. Jemnovala se Helena ale nikdo z jejích přátel jí neřekl jinak, než Helie.
Jak jsem řekla, byla opravdu nadaná a talentovaná.
Někdy to dopadlo tak, že svou fantazii vypisovala na papír a občas si její díla někdo přečetl, ale víc se věnovala kresbám. A že ty kresby byly překrásné. Několikrát uvažovala i o zveřejnění svých kreseb, ale nikdy neměla dost financí.
V tom jí ale ochotně pomohla její kamarádka Terry, která poprosila rodiče o pomoc. Její rodiče sice byli proti, ale když jim ukázala její díla, okamžitě svolili.

Helie však o ničem nevěděla a proto jí přišlo divné, když za ní Terry přišla že by chtěla její kresby. Sice nerada ale propůjčila jí je.

A pak už to šlo ráz na ráz. Terry spolu s rodiči pronajala prostory, kde se výstava bude konat, pak se sama Terry vrhla na tvorbu webovýchj stránek, které úmyslně nazvala Art of Dream. Dokonce naplánovali i datum a čas výstavy a zbytek měla na starosti sama Terry. Tedy hlavně to dostat Helii na tu vstavu aniž by něco tušila.

Když už byly webové stránky na světě, Terry hned rozesala odkaz na tu stránku všem svým známým a ti to posílali dál. A tak se stalo, že se pár dní před zmiňovanou výstavou objevil odkaz v emailu samotného Billa Kaulitze.

"Hej Tome, pojď se na něco podívat," zakřičel Bill na své dvojče.
"Co je zase?" zeptal se otrávěně Tom svého bratra.
"Podívej," řekl jen Bill a ukazoval mu stránku Art of Dream.

Oba na tu stránku nej překvapeně koukali, protože mezi kresbami byla i kresba jich dvou. Ale víc se tam vyskytoval samotný Bill.

"Kdy to je?" zeptal se hned Tom.
"Za pár dní, já tam tedy rozhodně půjdu. Tu osobu, co to malovala bych chtěl poznat," prohlásil Bill a hned začal zařizovat volno pro sebe a své dvojče v den výstavy.

**

A že to uteklo neuvěřitelně rychle. Terry už měla nachystanou lest a před pronajatou menši halou se začali shromažďovt zvědavci a nadšeni do umění.
Rodiče Terry už byli na místě a jště odpočítávali poslední vteřiny do začátku výstavy než pustili ten dav dovnitř.
V tom davu se nacházela i dvojčata Kaulitzova, která byla k nepoznání díky velkým brýlím a kapucím.

Terry měla v plánu dovézt tam Helii až veškerý ten dav zmizí, takže byla v kontaktu s rodiči, kteří jí dávali průběžně vědět.

Bill s Tomem se mezitím kochali malbami a nemohli z některý spustit oči.

"Ta co to malovala, je fakt dobrá. Je to jako fotka," usmál se Tom, když si prohlížel právě malbu na které je s Billem.
"Viď, a koukám, že ta co tohle všechno malovala mě má asi ráda," zasmál se Bill.
"Z čeho usuzuješ?" divil se Tom.
"Tak se podívej. Těch maleb je tu asi třicet a na dobrý čtvrtině jsem já," smál se Bill a dost mu to lichotilo.
"No jasný, vždycky jsi byl oblíbenej," rejpl si do něj Tom.
"Vždycky ne. Jen by mě zajímalo, kdy se tu objeví autorka," přemýšlel Bill.
"Vydrž a dočkáš se," řekl Tom a pokračoval k další malbě.


Mezitím už Helie seděla s Terry v autě a mířily právě k hale.
"Tak Terry, kam mě to vezeš?" zeptala se se netrpělivě Helie.
"Uvidíš, je to překvapení," odpověděla jí Terry.
"Jo jasně. Vím, že je to překvapení, ale já bych chtěla vědět jaký," začala se Hel rozčilovat.
"Už jsme tady," hlesla Terry a vystoupila.
"A co je tady?" divila se Helie.
"Pojď a uvidíš," usmála se Terry a pak společně s Helii vešla do haly.

Helie se jen rozhlížela překvapeně kolem sebe. Viděla svoje kresby a nemohla uvěřit tomu počtu lidí, co tu bylo.

"Kdy?" otočila se na Terry, ke které se přidali její rodiče.
"Nezáleží na tom kdy. Tohle je dárek od nás tří pro tebe. Zasloužíš si to," usmála se na Helii Teřina maminka.
"Vážně nevím co říct, jsem překvapená. Tohle je snad ten nehezčí dárek, co jsem kdy dostala. Moc děkuju," řekla Helie a všechny je objala.

Pak se na menší podium na druhém konci haly postavil Teřin tatínek a všem Helii představil. Ona jako autorka všech maleb dostávala spoustu pochval a projevů uznání.
Samotné Helii to přišlo jako sen.
I Bill se rozhodl, že jí půjde projevit uznání za její práci. Tom se za ním jen nevěřícně koukal. Takověho ho totiž už dlouho neviděl.
Bill totiž na Helii téměř visel pohledem. Byl jí naprosto uchvácen.

Pomalu došel k místu kde Helie stála a občas prohodila pár slov s nadšenci, co dnes přišli. Sundal si brýle, aby mu mohla vidět do obličeje. A že to takhle na veřejnosti dělal málokdy.
Když ho Helie spatřila, zůstala úžasem stát jako zmražená.

"Ahoj," usmál se na ní Bill.
"A-ahoj," koktla Helie.
"Já... moc se mi tvoje malby líbí. Vypadají skoro jako fotografie," usmál se Bill.
Helie rozpaky nabírala ve tvářích červený odstín.
"Moc děkuju, od tebe je to pocta," odpověděla tiše Helie.
"Víš... napadlo mě, že bych tě mohla někam pozvat až to tu skončí," navrhl Bill.
"To jako vážně?" divila se Helie.
"Vážně," přikývl s úsměvem Bill.
"Dobře, moc ráda." řekla Helie bez rozmyšlení.


**

Ptáte se jak to dopadlo? Jako každá pohádka a a sen každé dívky. Bill se Helii se do sebe bláznivě zamilovali. Bylo jim spolu neskutečně dobře. Nikdo krom Toma o jejich vztahu nevěděl. Oba to perfektně tajili, ale jen co se za nimi zavřeli dveře bytu dvojčat jejich pohledy patřili jen jim.
A Helie neskutečně děkovala Terry za tuhle šanci. I když nejspíš nezapříčinila to, že je takhle šťastná, svým nápadem s výstavou jí splnila hned dva její sny.

Autor: Terry Kaulitz
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Helie Helie | Web | 16. února 2012 v 19:13 | Reagovat

Tak teď mě měl někdo natáčet nebo tak něco :-D  :-D Rudá jsem až na prdeli, celou dobu jsem se tu gebila jak debil a normálně jsem se tu tulila k petflašce :-D  :-D Děkuji, děkuji, děkuji :-)  :-D Udělala jsi mi strašnou radost :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama