Všechny vaše výtvory posílejte na mail us5mylove2@gmail.com

Setkání

16. února 2012 v 20:43 | Terry Kaulitz
Hey Leute,
asi vám přijde diný, že najednou přidávám svá díla, ale prostě jsem si nemohla pomoct a potřebovala jsem nějak vyjádřit svoje díky určitým osobám. A jak jinak než napsat jednodílovku věnovanou přímo jim. Je to v poředí už druhá věnovaná a tentokrát skvělé osůbce jménem Natálie neboli Nat. Stejně jako Helie mi i ona přirostla k srdíčku neuvěřitelně rychle a stejně jako Hel jsem ráda, že jsem měla možnost jí poznat.
Takže uchylášku můj malej pokochej se mým dílem věnovaným jenom tobě.
Mám tě ráda NAT :)




Od mala jsem vyrůstala v malé Německé vesničce jménem Loitsche. Měla jsem tam pouze dva kamarády. Dvojčata Billa a Toma. Jenže co osud nechtěl, jejich rodiče se rozvedli a oni se poté s mamkou a nevlastním otcem odstěhovali do Magdeburgu a já osamněla.

No asi bych se měla představit. Jmenuju se Natálie ale nikdo mi neřekne jinak než Nat. Jsem prlměrně vysoká holka, s dlouhými hnědými vlasy. A víc asi nic. XD

Od té doby jsem dvojčata už neviděla. A pak přišlo i to, že i moji rodiče se chtěli odstěhovat. Ale ne někam v Německu, ale za hranice. Do České republiky. Takže jsem se musela naučit česky a podobné věci.

Roky ubíhaly a dnes je mi osmnáct. Dřív, co si pamatuji jsem slavila svoje narozeniny spolu s mými jedinými kamarády. Jenže to už je davno pryč a už jsem je několik let neviděla ani neslyšela. Sice jsme si zezačátku jako malý špuntové psali, ale po tom, co jsme se odtěhovali do ČR, tak jsme ztratili veškerý kontakt na sebe.

Zrovna jsem koukala na televizi, přesněji na hudbní kanály a náhodou tam pustili klip nějaké skupiny Tokio Hotel. Měla čtyři členy... Dva mi přišli takoví obyčejní, proto mojí pozornost upoutali zbylí členové. Černovlasý kluk s černým líčením a dredáč ve volném oblečení. Do toho černvláska bych řekla, že je to roker, ale ten dredáč se mi tam nehodil. Možná to bylo tím jeho stylem. Pozorovala jsem je a když hned na to bylo vysílání rozhovoru právě s Tokio Hotel, tak jsem byla zvědavá.
Překvapením pro mě bylo, když moderátorka postupně říkala jména všech členů.

Tohle že byla ta dvojčata co si pamatuju? Změnili se a dost.

Náhle mě ale napadla naprostá šílenost. Rodiče byli na nějaké služební cestě a já se doma nudila, protože jsme měli ve škole prázdniny. Rychle jsem zasedla k počítači a hledala nejbližší termín koncertu a nebo nějakou soutěž o lístky. Měla jsem štěstí, protože jsem narazila na jednu soutěž o lístky na koncert ani ne za týden. Dokonce VIP vstupenka. Riskla jsem to a napsala tam. Pak už jsem jen čekala, až se mi ozvou ale moc jsem tomu nevěřila.

**

Po třech dnech čekání jsem se vzdávala naděje, že bych něco vyhrála. O to překvapenější jsem byla když jsem ve schránce našla obálku s VIP vstupenku na jejich koncert.
Byla jsem neskutečně ráda a hned jsem zmizela v pokoji s úmyslem najít si vhodný oblečení.

**

A je to tu. Stojím před koncertní halou. No spíše už od včerejšího večera, protože jsem se na tohle nesmírně těšila. Ale pořád ve mně hlodal červíček pochybností. Co když si mě nebudou pamatovat. Co když je ani nebude zajímat kdo jsem. Co když mě budou brát jako jejich další fanynku.

Uběhlo pár hodin a už ochranka začala pouštět všechny fanoušky. Když jsem jim ukázala VIP vstupenku, musela jsem počkat až všechy pustěj dovnitř. Byla jsem trochu zklamaná, proč musím čekat, chtěla jsem být úplně vepředu. O to větší pčřekvapení pro mě bylo, když mě spolu s dalšími dvěmi výherkyněmi odvedli do VIP zony pod podiem, před zabranami.
Najednou všechno utichlo a na podium vyběhl právě Tom s tím druhým. Nějak jsem se nezajímala o jména těch dvou ostatních. Já měla oči jen pro dvojčata.

Koncert, který trval asi hodinu a půl, mi přišel jako půlhodinová záležitost. Ale pak nás ochranka odvedla do backstage a já se nevýslovně těšila. Sice se ty dvě nahrnuly do jejich šatny jako dvě tornáda, já byla klidnější a taky vyklepanější. Nechala jsem je aby si užili jejich pozornosti a nějak jsem se nezapojovala. Stála jsem v rohu místnosti a všechno jsem sledovala.

Ani jsem nezaregistrovala, že by se jeden od ostatních vzdálil. Byl to Tom a proto mě to překvapilo.
"Copak? Ty se nebavíš?" zeptal se mě drze.
Hmm... celý on. :D
"Ale jo, bavím. Jen nechci překážet tamtěm," odpověděla jsem a ukázala jsem na ty dvě holky.
"Aha. Jinak jsem Tom, ale to asi víš," usmál se na mě.
Skoro jsem omdlela. :D
"Natálie, pro přátele Nat," přijala jsem jeho napřaženou ruku.
"Nat? Znával jsem jednu holku, co se tak jmenovala. Vždycky jsme jí s bráchou říkali Natálko a jí to vadilo," zasmál se Tom a mě se na tváři objevil úsměv.
"A pořád mi to vadí," hlesla jsem.
"Nat???" ozval se najednou překvapeně Tom.
"Jsem to já, Tomíku," řekla jsem mu jeho zdrobnělinou, kterou tak nesnášel.
Hned na to mě objal až jsem se skoro nemohla nadechnout.
"Vyrostla jsi," řekl, když se ode mě odsunul.
Nevím přišlo mi líto, že ho už nemůžu být v jeho objetí. Sama jsem to nechápala.
"Ale to ty taky. Nepoznala jsem tě," řekla jsem naoplátku.
"Počkej tady, ano?" řekl najednou a než jsem něco řekla odešel.
Přesněji odběhl.
Ale ani neuběhlo pět minut a přišel zpět s Billem.
"Pání, tohle že je Nat?" zeptal se Bill udiveně Toma.
"Taky mě to překvapilo, ale je to ona," přikývl Tom a chvíli na to mě Bill objal.

Nakonec to dopadlo tak, že mě po odchodu těch dvou holek představili ostatním členům a pak jsme vyrazili do nějakého klubu. Samozřejmě chtěli abych jela taky, a já i když nerada jsem to pozvání přijala.

Večer probíhal v plném proudu. S dvojčaty jsme si slušně popovídali a vylíčili si to, co jsme prošvihli a podbné věci. Bill pak zmizel k baru, Géčka se taky někam vytratila a v já zůstala v boxu sedět s Tomem, který se rozhlížel po okolí s úmyslem někoho ulovit. Tedy aspoň jsem si to myslela.

"Tak jak jsi na nás přišla?" zeptal se najednou Tom.
"No je to přibližně týden, co jsem koukala na jeden rozhovor s vámi jako se skupinou a docela mě vaše vizáž zarazila," odpověděla jsem mu.
"Před týdnem? Tak pozdě?" zasmál se Tom.
"No... jo. Netušila jsem, že byste mohli být slavní," pokrčila jsem rameny.
"Jsem rád, že jsi tu. Chyběla jsi mi," řekl Tom a znovu mě objal.
"Vy mě taky," odpověděla jsem a o to příjemnější bylo zjistění, že mě Tom nechce pustit z objetí.
"Víš Naty, já... nikdy jsem na tebe nezapoměl. Nemohl jsem. A tsď už vím proč.." řekl Tom najednou.
"Proč?" zeptala jsem se tedy.
"No... možná to nedokážu říct, ale pokud mi to dovolíš, tak ti to ukážu," usmál se.
"Tak ukaž," zasmála jsem se a nato jsem ucítila jeho rty na mých.
Byl to krásný opojný pocit, že jsem si přála, aby ten polibek nikdy nezkončil. Všechno kolem mě najednou přestalo existovat. Byli jsme tu jen mi dva. Jen já a Tom.


Od toho osudného večera v klubu jsme s Tomem spolu. Dokonce to Tom oznámil i na veřejnosti. A že to byly nervy. Ale přežili jsme to a teď budeme slavit třetí rok spolu. A to ještě neví, že pro něj mám překvapení.


Autor: Terry Kaulitz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 beepinka beepinka | 16. února 2012 v 21:16 | Reagovat

Moc ti děkuju Terry! Taky jsem ráda,že jsem tě poznala! Ještě se musíme někdy vidět osobně(omlouvám se,že jsem to už asi třikrát musela odložit,ale je toho plno nebo mi do toho vleze něco jinýho,ale někdy to vyjde:)!) Já jsem ráda,že jsem tě poznala,protože jsi skvělej člověk...rozumim si s tebou...a konečně si nepřipadám sama,když mám tebe!(a taky Helii). Já vim :D ,jsem prostě tvůj úchyl :D Helie už i na twc blogu o mě píše,že jsem nadržená xD :D....to je pověst panečku :D ale tak ...každej je nějakej :D a já jsem takhle šťastná :D prostě ůchyláček:D ....To já tebe taky..,i když je to šílený to říct,když se fakt známe jenom přes net...,ale..to je úplně jedno,protože to tak cítim...vždycky se těšim na tebe,když jdu na fb!..... Mám tě fakt ráda♥!
Ta povídka...no to bylo..já jsem byla jako v ráji. Bylo to,jako nejkrásnější sen...♥.....jako nějaká nádherná pohádka..<3...Jsem ti za to moc vděčná,protože to byla první povídka,kde jsem byla já a dvojčata..děkuju♥! Tom...<3...bože...to bylo nádherný...a ten příběh...hodně se mi líbil. Ty smajlíci tam :D ...to bylo hustý :D Překvápko?...zajímalo by mě,jaký :D
Ještě jednou ti moc děkuju! Je to něco nepopsatelně nádhernýho a vážim si toho! Neskutečně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama