Všechny vaše výtvory posílejte na mail us5mylove2@gmail.com

Láska mezi kapkami deště 2.

19. června 2013 v 16:31 | T-KAY |  Láska mezi kapkami deště
Tak je tu dlaší dílek... snad už se někdo rozhoupe a objeví se tu nějaké reakce nebo dokonce i čtenost.... jak ste si všimli, tak se u povídek objevují dva odkazy. Jeden s názvem číst celé a druhé statistika. Pokud byste chtěli autora potěšit tak neklikejte ani na číst celé vedle počtu komentářů nebo na název článku ale na císt celé co se objeví zde pod tímto oznámením. Takže vzhůru do čtení.




Autor: Lucy-Izzy

"Ahoj Lucy, už jsem doma. Jéé, ty jsi zlatíčko, uklidila jsi," volala na mě mamka.
"Ahoj," zahučela jsem otráveně a šla jsem do pokoje. To už byla máma v kuchyni a chutnala omáčku.
"Ty jsi moje zlatíčko, já tě nemít, tak jsem asi o hladu," řekla mi a už si nandavala na talíř knedlíky a maso.
"Ohřej si to, už to bude studený," řekla jsem mámě.
"Jaké bylo vysvědčení?" zeptala se mamka jakoby mimochodem.
"Samé jedničky," odpověděla jsem a podala jsem jí talíř s ohřátým jídlem.
"Tak to si zasloužíš dárek," řekla mi mamka a podala mi malou dárkovou taštičku.


Když jsem to rozbalila, oběvila jsem voňavku, kterou jsem si už dlouho přála.
"Děkuju mami, to jsi nemusela," řekla jsem mamce a hned jsem se navoněla.Voněla naprosto užasně.
"Co se ti stalo?" zeptala se mamka, protože na mě poznala, že se něco děje.
"Víš, mami, co kdyby jsem tady zůstala pár dní sama?" zkusila jsem na mamku.
"Jak jako sama? Byla jsi přece domluvená s Beatou ne?" podivila se máma.
"No to jo, ale ona se ještě dva nebo tři dny zdrží, víš. A potom, až se vrátí, by jsme jeli na tu chalupu jak bylo domluveno. Co ty na to?" zkoušela jsem dál.
"Lucy promiň, ale to nejde, nechci tě tu nechat samotnou, kdo ví, co všechno se může stát."
"Ale notak, mami, je mi devatenáct, dokážu se o sebe postarat sama," udělala jsem psí oči.
"Prostě ne. Něco vymyslím a dám ti vědět. Pozítří prostě někam odjedeš a bude," rozhodla mamina a dojídala poslední knedlík.
"Hmm, tak fajn," řekla jsem naštvaně a šla jsem do pokoje.

Plácla jsem sebou do postele a začala jsem brečet.
Když jsem se vybrečela, zapla jsem si počítač. Bylo půl desáté.

"Ahoj lásko, kdepak jsi se zdržela?" napsal mi Honzík. "Mluvila jsem s mámou," odpověděla jsem mu.
"Stalo se něco?" zeptal se mě.
"Ano, Beata mě zradila, našla si nějaký oběv a chce tam zůstat asi tak o tři dny déle, takže mě mamka pošle k nějakejm příbuznejm a tím pádem celý náš plán padá," odepsala jsem a do očí se mi zase tlačily slzy.
"Ani nevíš, jak strašně moc mě to mrzí. Tolik jsem se těšila," napsala jsem mu.
"Já jsem to čekal, podle toho, jak jsi mi Beu popisovala," odepsal smutně Honza.
"A nedalo by se to ještě nějak vymyslet?" zeptal se s nadějí.
"Nedalo, máma je neoblomná, nenechá mě doma samotnou ani omylem," odepsala jsem a zase se mi začaly kutálet slzy po tváři.
"Ach jo, to je tak strašně nefér. Proč musím být v devatenácti hlídaná jak pětiletý děcko?" stěžovala jsem si.
"To nevadí zlato, sejdeme se jindy a to už určitě vyjde," utěšovala mě moje láska.
"Snad ano, už ničemu nevěřím, zase se mi zhroutil celý svět," napsala jsem smutně.
"Ale máš mě, a já jsem základním pilířem pro ten nový svět, pro ten lepší," těšil mě Honza.

Ještě chvíli jsme si psaly a já jsem potom šla spát.
Když jsem se ráno probudila, bylo asi devět hodin. Máma už byla dávno v práci a já, jako vždycky, jsem byla doma sama. Venku pršelo a nevypadalo to, že by se to chystalo změnit. Ani jsem nepouštěla počítač, věděla jsem, že Honza stejně na netu nebude. Říkal něco o tom, že musí pomáhat na stavbě, přestavujou totiž dům.

Pomalu jsem se probudila, došla jsem si do koupelny a oblékla jsem se. Zkontrolovala jsem, co je v ledničce a vyrazila jsem na nákup. Ve dvanáct hodin jsem měla dávno uklizeno a vymyšleno, co uvařím k večeři. Asi ve čtyři jsem se pustila do vaření, protože máma měla přijít dneska dřív z práce. V pět hodin byla doma jako na koni.

"Ahoj Lucy," pozdravila mě unaveně.
"Ahoj." zahučela jsem a nandala jsem jí jídlo. Protože jsem zrovna dovařila, nemusela jsem to ani ohřívat.
"Děkuju ti," řekla znaveně a pustila se s chutí do porce. Když dojedla, umyla jsem nádobí a uklidila ho.
"Mluvila jsem se svojí sestrou, pojedeš k nim na prázdniny. Mají dům na vesnici a navíc má dvě děti ve stejném věku. Myslím, že se ti tam bude líbit," řekla mi máma a pustila si televizi.
"Ale mami..." chtěla jsem jí přemlouvat, ale než se mi to podařilo, skočila mi do řeči.
"Žádné ale, zítra přijdu z práce dřív a odvezu tě k Janě. A žádné ale neexistuje," řekla nekompromisně.

Smutně jsem šla do pokoje a pustila jsem si počítač. Honza na internetu nebyl. Chvíli jsem brouzdala po netu, a když ani do osmi hodin nepřišel, začala jsem se pomalu sbírat. Rozloučila jsem se s kamarádkou, s kterou jsem si psala a vypnula jsem počítač.

Převlékla jsem se do pyžama a šla jsem smutně spát. Asi další dvě hodiny jsem čučela do stropu, protože jsem nemohla usnout. Přemýšlela jsem o tom, jak to všechno bude dál. A samozřejmě jsem nic nevymyslela. Krom toho, že bych se zítra mohla sbalit a zdrhnout z domova, mě nic jiného nenapadlo a za to by mě máma asi zabila, takže to nepřipadalo v uvahu. Nakonec jsem vyčerpaná z přemýšlení kolem půl jedenácté usnula.


autor: Lucy-Izzy
betaread: T-KAY
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama